Chemie je nádherný obor. Spojení lásky a respektu k přírodě,
matematiky, fyziky a kouzel. Dělám ji již mnoho let a myslím, že
mohu skromně prohlásit, že jsem celkem slušný chemický
začátečník.
Co mne baví: Baví mě šrumec v laborce. Baví mě, když se žáci
zajímavě ptají. Baví mě hledat odpovědi na otázky, které jsem
zodpovědět v hodině nedokázal. Baví mě, když se žáci dostanou na
studium medicíny, chemie, fyziologie či jiný přírodovědný obor a
úspěšně je zvládnou.
Co mi vadí? Z hlediska pedagogického mě mrzí, když žák rovnou
bez vteřiny zamyšlení prohlásí, že něčemu nerozumí, aniž by to
zkusil pochopit. Z hlediska chemického mě vytáčí neznalost prvků
tvořících dvouatomové molekuly a pak různé chemické
partikularity....
Chemie provázela můj život od samého počátku. Otec působil na
katedře anorganiky PřF UK a já jsem se od útlého mládí potloukal
po budovách či laboratořích školy. Nicméně to neznamenalo, že
bych byl nadšeným chemikem, spíše jsem s chemií na střední škole
jen neměl žádné potíže. Když jsem se rozhodoval pro studium na
VŠ, šel jsem cestou nejmenšího odporu. Od dětství jsem
intenzivně sportoval, chemie mi šla a tak jsem si vybral studium
FTVS s kombinací chemie na PřF UK – hlavně tedy kvůli sportu.
Popravdě mi chemie přirostla k srdci, až když jsem ji začal učit
a upřímně ji dnes učím i raději než TV.
Co mě u žáků překvapí či dráždí?
Už asi nic. Za ty léta jsem již poměrně otrlý a nepamatuji se,
že by mě nějaký žák něčím novým překvapil.
Čím mě nemají děti dráždit? Jednoznačně mě vždy dokáže vytočit,
když zanedbávají ta nepatrná znaménka + či - u vzorce vpravo
nahoře, eventuálně také kovy se záporným nábojem apod. "Mám to
celé dobře, chybí mi tam přece jen to -, nebo mám jen - místo +"
.
Co mě baví na chemii nebo na učení? Tak třeba: vyhovuje mi učit
předmět, který je spíše exaktní a který se dá vysvětlovat s
logickými vazbami, lze tu odvozovat, vyvozovat, využívat zákony
matematiky a fyziky, objevovat přírodní zákonitosti. A přitom je
tu stále dost prostoru i pro různé zajímavosti, názorné
laboratorní práce a praktické využití, kterými lze výuku
obohatit. A to zase na rozdíl od exaktní matematiky, kterou
miluji, ale zaujmout pro ni studenty je z mého pohledu příliš
náročný úkol.
Od studentů mi moc vadí, když mi po několika letech mého snažení
chemickou rovnici O2 + 2 H2 → 2
H2O přečtou slovy: očko a háčko reagují na vodu
☺... To mě pak může vzít čert.
A protože jsem především botanik a svoji doktorandskou práci
jsem udělala na máku a na porovnávání jednak morfologických
znaků různých odrůd, ale i chemických odlišností, různém obsahu
alkaloidů v tobolkách...no prostě mě baví fytochemie,
farmacie...a podobně:)
Co mne baví: ty oblasti chemie, kde mohu při výkladu využívat
logiky, dedukce, analogie, hledání souvislostí, aplikací v
"reálném životě"....prostě, co nejméně se učit, co nejvíce
společně vymyslet..., když se už jednou něco učit a naučit, tak
z toho "žít" a "využívat" toho po mnoho dalších hodin, měsíců a
let výuky chemie...
Co mi vadí: ztotožňování prvků a jejich iontů - např. "ten chlor
v soli nebo ten hořčík v minerálce", nebo "kyseliny odštěpují
vodík":-), ukazuju prvky na jedné straně; soli, v nichž jsou
obsaženy analogické ionty, na druhé straně, nic nepomáhá... Taky
mi vadí hluk, zmatky, nesoustředěnost a vůbec jakýkoliv "neřád"
při hodinách....
Jan Špaček & Jan Kořínek
laboranti
Těch šest let uteklo rychle, chemie je náš oblíbený předmět.
Jsme rádi, že se můžeme podílet na fungování chemické laboratoře
:)
Prosím, v laborkách po sobě uklízejte ;)