Chemie na GJN

Každý z vás si již někdy kousl do citronu a s úšklebkem zjistil, že je „kyselý“. Určitě jste také slyšeli o mýdlech citlivých k pokožce o pH 5,5, nebo že pH je důležitý faktor, který informuje o kyselosti půdy nebo vody v akvárku. Nyní se zkuste sami zamyslet, v jaké souvislosti jste ještě mohli na kyseliny nebo jejich „opaky“ zvané báze či zásady narazit. Pro inspiraci můžete použít následující obrázky.

Příklady kyselin. Pokud vás nic k obrázkům nenapadlo, koukněte na spodek následující stránky.

Z uvedených příkladů je zřejmé, že téma acidobazických dějů je velmi, ale velmi významné. Jo, ještě poznámka. Kyselina, jak již bylo zmíněno, se latinsky řekne acidum. Slovo báze pak používáme pro látky, o kterých se říká, že jsou zásadité. Rozdíl mezi kyselostí a zásaditostí si vysvětlíme za chvíli.

Zdalipak vás někdy napadlo, co je to vlastně chuť a proč něco takového máme? Vnitřek vašich úst, zejména jazyk, je posetý tzv. chuťovými pohárky, které obsahují velké množství receptorů. Asi víte, že rozlišujeme čtyři základní chutě – sladkou, slanou, kyselou a hořkou. Každá z těchto chutí je zapříčiněna jiným mechanismem. Sladká chuť je zapříčiněna molekulami cukrů, které aktivují příslušné receptory v chuťových pohárcích. Slaná chuť je zapříčiněna Na ⁺ ionty, které pasivně přecházejí otevřenými kanály do buněk. Hořké látky vnímáme proto, že donutí vylít buňky své Ca ²⁺ ionty, a konečně kyselá chuť je zapříčiněna H ₃ O ⁺ ionty, které překáží K ⁺ iontům v pohybu přes membránu. Je to krásné a složité.

Dále se nyní uvádí nová chuť umami, v překladu z japonštiny lahodná, kterou náš mozek vnímá, pokud potrava obsahuje kyselinu glutamovou nebo její soli. Ta je hojně zastoupena v bílkovinách. Typicky maso, vývary či sýry. V současné době to vypadá, že budou zavedeny další chutě, protože byly v ústech objeveny nové receptory. Nové chutě by mohly být chuť tučná, nebo teplotní (teplé jídlo chutná jinak než studené).

Chuťové receptory se dají i zmást, hořčík dostal své jméno, protože jeho soli jsou hořké. Některé soli olova jsou naopak sladké a dříve se používaly k doslazování vína. Inu, nebyl to dobrý nápad, protože ionty olova jsou jedovaté.

Pokud něco vnímáte jako pálivou chuť, tak to jste si nepotrápili chuťové, ale teplotní receptory např. kapsaicinem z pálivých papriček. Proto se pálivá neuvádí jako chuť.

Proč se něco takového vyvinulo? Kořeny musíme hledat dávno pradávno. Pokud jste jedli něco sladkého či umami, chutnalo vám to a pro tělo to bylo výživné – nezbytné cukry a bílkoviny. Pokud jste jedli něco hořkého, moc vám to nechutnalo a příliš jste toho nesnědli. Tak vás tělo varovalo před jedovatými látkami, jako jsou rostlinné alkaloidy, které často bývají hořké. Slaná a kyselá chuť jsou příjemné do určité míry. Tělo si doplňujete důležité ionty. Pokud je něco slaného či kyselého moc, tělo by dostalo iontů příliš, přestane vám to chutnat. Příroda to nevymyslela vůbec špatně.

Popisky k fotkám:

Kyselina mléčná , přesněji její sůl (laktát), se vyplavuje po velké sportovní námaze. Laktát ve svalech způsobuje křeče a bolestivost.

Většina kolových nápojů je svojí podstatou roztok kyseliny fosforečné . Nadměrná konzumace kolových nápojů může vést k velkým ztrátám hořečnatých a vápenatých iontů, což vede poté ke snížení kvality kostí a zubů. A to nemluvím o tom, kolik je v nich cukru:-)

Kuchyňský ocet je cca 8% roztok kyseliny octové .

Kyselina citrónová je jednou z kyselin, která způsobuje kyselost citronu.