Chemie na GJN

Názvosloví kyslíkatých kyselin

Kyslíkaté kyseliny mají obecný vzorec HZO, kde písmeno Z znázorňuje centrální prvek, od kterého je kyselina odvozena. Např. u kyseliny sírové H₂SO₄by to byla síra. Oxidační číslo centrálního prvku je v názvu opět vyjádřeno koncovkou (v ženském rodě).

NÁZEV → VZOREC
Příklad : kyselina siřičitá
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, síru jako centrální prvek a kyslík.
Krok 2: Doplním oxidační čísla. K vodíku +I, ke kyslíku –II a k síře +IV (koncovka -ičitá)
Krok 3: Součet kladných oxidačních čísel je pět, což nedokážu vyrovnat kyslíky s –II. Proto tam vodíky musí být dva. Poté mám šest v kladných oxidačních číslech, což mi vyrovnají tři kyslíky.
Krok 4: H₂SO ₃

Příklad : kyselina dusitá
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, dusík jako centrální prvek a kyslík.
Krok 2: Doplním oxidační čísla. K vodíku +I, ke kyslíku –II a k dusíku +III (koncovka -itá)
Krok 3: Součet kladných oxidačních čísel je čtyři, což mi vyrovnají dva kyslíky.
Krok 4: HNO ₂

Příklad : kyselina chromová
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, chrom jako centrální prvek a kyslík.
Krok 2: Doplním oxidační čísla. K vodíku +I, ke kyslíku –II a k chromu +VI (koncovka -ová)
Krok 3: Součet kladných oxidačních čísel je sedm, což nedokážu vyrovnat kyslíky s –II. Proto tam vodíky musí být dva. Poté mám osm v kladných oxidačních číslech, což mi vyrovnají čtyři kyslíky.
Krok 4: H₂CrO ₄

VZOREC → NÁZEV
Příklad : HClO ₄
Krok 1: Poznám, že se jedná o kyslíkatou kyselinu.
Krok 2: Doplním oxidační číslo +I k vodíku a –II ke kyslíku.
Krok 3: Čtyři kyslíky mi dávají v oxidačních číslech -8. Vodík mi dává +1. Aby součet oxidačních čísel všech atomů byl nulový, musí mít atom chloru oxidační číslo VII. Toto číslo vyjadřuje koncovka –istá.
Krok 4: kyselina chloristá

Příklad : H₂TiO ₃
Krok 1: Poznám, že se jedná o kyslíkatou kyselinu.
Krok 2: Doplním oxidační číslo +I k vodíku a –II ke kyslíku.
Krok 3: Tři kyslíky mi dávají v oxidačních číslech -6. Dva vodíky mi dávají +2. Aby součet oxidačních čísel všech atomů byl nulový, musí mít atom titanu oxidační číslo IV. Toto číslo vyjadřuje koncovka –ičitá.
Krok 4: kyselina titaničitá

Příklad : H₂TeO ₄
Krok 1: Poznám, že se jedná o kyslíkatou kyselinu.
Krok 2: Doplním oxidační číslo +I k vodíku a –II ke kyslíku.
Krok 3: Čtyři kyslíky mi dávají v oxidačních číslech -8. Dva vodíky mi dávají +2. Aby součet oxidačních čísel všech atomů byl nulový, musí mít atom telluru oxidační číslo VI. Toto číslo vyjadřuje koncovka –ová.
Krok 4: kyselina tellurová.

Existují i složitější kyslíkaté kyseliny. Doposud jsme se setkávali pouze s kyselinami, které měli jeden nebo dva vodíky. Některé kyseliny však ve své molekule obsahují vodíků více. Jako příklad nám může posloužit kyselina trihydrogenboritá H₃BO₃, která obsahuje tři vodíkové atomy. Skutečnost, že kyselina obsahuje více než dva vodíky, vyjadřujeme v jejím názvu číslovkovými předponami a předponou hydrogen-. Číslovkové předpony jsou uvedeny v následující tabulce, včetně předpon pro jeden a dva, které nebudeme potřebovat.

Jeden	mono-	Šest	hexa-
Dva	di-	Sedm	hepta-
Tři	tri-	Osm	okta-
Čtyři	tetra-	Devět	nona-
Pět	penta-	Deset	deka-

NÁZEV → VZOREC
Příklad : kyselina trihydrogenfosforečná
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, fosfor a kyslík.
Krok 2: Dle předpony trihydrogen- rovnou dopíši trojku k vodíku. Doplním oxidační čísla +I k vodíkům, k fosforu +V (koncovka -ečná) a –II ke kyslíku.
Krok 3: V kladných oxidačních číslech budu mít +8, což mi vyrovnají čtyři kyslíky.
Krok 4: H₃PO ₄

Kyselina trihydrogenfosforečná je velice častá chemikálie, a protože její správný název je trochu nešikovný, zcela běžně se jí říká jednoduše kyselina fosforečná, s tím, že se automaticky předpokládá znalost jejího vzorce.

Příklad : kyselina tetrahydrogenkřemičitá
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, křemík a kyslík.
Krok 2: Dle předpony tetrahydrogen- rovnou dopíši čtyřku k vodíku. Doplním oxidační čísla +I k vodíkům, +IV ke křemíku (koncovka -ičitá) a –II ke kyslíku.
Krok 3: V kladných oxidačních číslech budu mít +8, což mi vyrovnají čtyři kyslíky.
Krok 4: H₄SiO ₄

Existuje i jiný způsob vyjádření a to je za použití stejných číslovkových předpon a předpony oxo-. Jak vás asi napadlo, nyní nebudeme vyjadřovat počet vodíků, ale počet kyslíků. Kyselina tetrahydrogenkřemičitá by pak byla kyselina tetraoxokřemičitá, kyselina trihydrogenfosforečná by byla kyselina tetraoxofosforečná atd.

VZOREC → NÁZEV
Příklad : H₅IO ₆
Krok 1: Kyselina obsahuje pět vodíků, tedy její název bude začínat předponou pentahydrogen-
Krok 2: Doplním oxidační číslo +I k vodíkům a –II ke kyslíkům. Oxidační číslo jódu vychází potom +VII (koncovka -istá)
Krok 3: Kyselina pentahydrogenjodistá (nebo kyselina hexaoxojodistá)

Příklad : H₆TeO ₆
Krok 1: Kyselina obsahuje šest vodíků, tedy její název bude začínat předponou hexahydrogen-
Krok 2: Doplním oxidační číslo +I k vodíkům a –II ke kyslíkům. Oxidační číslo telluru vychází potom +VI (koncovka -ová)
Krok 3: Kyselina hexahydrogenjodistá (nebo kyselina hexaoxotellurová)

Způsobem, který jsme se právě naučili, dokážete pojmenovat jakoukoliv běžnou kyselinu. Jak se budeme chemií zabývat dál a dál, naskáčou vám vzorce těch nejběžnějších kyselin samy do hlavy. Takže za chvilku, když budete třeba v laboratoři potřebovat kyselinu dusičnou, rovnou sáhnete po lahvi s nápisem HNO₃(ano, je to na té lahvi napsané i slovy:-)), aniž byste dopočítávali oxidační čísla či kyslíky. Pokud tomu „naskákání do hlavy“ chcete pomoct, naučte se následující vzorce kyselin z hlavy. V budoucnu se vám to jistě bude hodit.

Název kyseliny	Vzorec kyseliny	Název kyseliny	Vzorec kyseliny
kyselina sírová	H₂SO₄	kyselina fluorovodíková	HF
kyselina siřičitá	H₂SO₃	kyselina chlorovodíková	HCl
kyselina dusičná	HNO₃	kyselina bromovodíková	HBr
kyselina dusitá	HNO₂	kyselina jodovodíková	HI
kyselina uhličitá	H₂CO₃	kyselina kyanovodíková	HCN
kyselina fosforečná	H₃PO₄!!!	Ty ostatní si snadno odvodíte.

Pokud budete bezpečně znát třeba vzorec kyseliny dusité HNO₂a budete tázáni na kyselinu chloritou, tak si její vzorec snadno odvodíte. Jsou to obě „-ité“ kyseliny, proto výpočty oxidačních čísel dopadnou pro obě stejně a vám stačí jen nahradit centrální prvek dusíku chlorem. Tedy z HNO₂je rázem HClO₂.

Jiný typ kyselin, který nám bude trochu komplikovat život, se nazývají izopolykyseliny . Jsou to takové látky, které mají vícekrát obsažený centrální prvek. Jako příklad nám může posloužit kyselina disírová H₂S₂O₇, která obsahuje dva atomy síry. Asi vás nepřekvapí, že počet centrálních atomů se opět vyjadřuje číslovkovými předponami.

NÁZEV → VZOREC
Příklad : kyselina tetraboritá
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, bór a kyslík.
Krok 2: Dle předpony tetra- rovnou dopíši čtyřku k bóru. Doplním oxidační čísla +I k vodíku, +III k bórům (koncovka -itá) a –II ke kyslíku.
Krok 3: V kladných oxidačních číslech budu mít +13, což je liché číslo, proto přidám druhý vodík a pak budu mít v kladných oxidačních číslech +14. To mi vyrovná sedm kyslíků.
Krok 4: H₂B₄O ₇

Příklad : kyselina diuhličitá
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, uhlík a kyslík.
Krok 2: Dle předpony di- rovnou dopíši dvojku k uhlíku. Doplním oxidační čísla +I k vodíku, +IV k uhlíkům (koncovka -ičitá) a –II ke kyslíku.
Krok 3: V kladných oxidačních číslech budu mít +9, což je liché číslo, proto přidám druhý vodík a pak budu mít v kladných oxidačních číslech +10. To mi vyrovná pět kyslíků.
Krok 4: H₂C₂O ₅

VZOREC → NÁZEV
Příklad : H₂Cr₂O ₇
Krok 1: Doplním oxidační číslo +I k vodíkům a –II ke kyslíkům. Oxidační číslo chrómu vychází +VI (koncovka -ová).
Krok 2: Skutečnost, že jsou v molekule dva chromy, vyjádří předpona di-.
Krok 3: kyselina dichromová
Příklad : H₂N₂O ₂
Krok 1: Doplním oxidační číslo +I k vodíkům a –II ke kyslíkům. Oxidační číslo dusíku vychází +I (koncovka -ná).
Krok 2: Skutečnost, že jsou v molekule dva atomy dusíku, vyjádří předpona di-.
Krok 3: kyselina didusnáPoslední typy sloučenin už jsou pro opravdové názvoslovné labužníky. Jedná se o kombinaci předchozích dvou typů. Všechny principy, které jsme se naučili, platí pořád. Ač se to nezdá, tyto názvy jsou celkem jednoduché, protože nám prakticky všechno řeknou číslovkové předpony.

NÁZEV → VZOREC

Příklad : kyselina hexahydrogendikřemičitá

Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, křemík a kyslík.
Krok 2: Dle předpony hexa- napíši šestku k vodíkům a dle předpony di- dopíši dvojku ke křemíku. Doplním oxidační čísla +I k vodíku, +IV ke křemíkům (koncovka -ičitá) a –II ke kyslíku.
Krok 3: V kladných oxidačních číslech budu mít +14, což mi vyrovná sedm kyslíků.
Krok 4: H₆Si₂O ₇

Příklad : kyselina pentahydrogentrifosforečná
Krok 1: Napíši si vedle sebe vodík, fosfor a kyslík.
Krok 2: Dle předpony penta- napíši pětku k vodíkům a dle předpony tri- dopíši trojku k fosforu. Doplním oxidační čísla +I k vodíku, +V k fosforu (koncovka -ečná) a –II ke kyslíku.
Krok 3: V kladných oxidačních číslech budu mít +20, což mi vyrovná deset kyslíků.
Krok 4: H₅P₃O ₁₀

VZOREC → NÁZEV

Příklad : H₄Te₄O₁₄

Krok 1: Doplním oxidační číslo +I k vodíkům a –II ke kyslíkům. Oxidační číslo telluru vychází +VI (koncovka -ová).
Krok 2: Skutečnost, že jsou v molekule čtyři tellury stejně jako čtyři vodíky, vyjádří předpona tetra-
Krok 3: kyselina tetrahydrogentetratellurová

Příklad : H₄I₂O ₉
Krok 1: Doplním oxidační číslo +I k vodíkům a –II ke kyslíkům. Oxidační číslo jódu vychází +VII (koncovka -istá).
Krok 2: Skutečnost, že jsou v molekule dva jódy, vyjádří předpona di-. Čtyři vodíky vyjádří předpona tetra-.
Krok 3: kyselina tetrahydrogendijodistá

Další kapitola:
6.4 Názvosloví solí