Chemie je nádherný obor. Spojení lásky a respektu k přírodě, matematiky, fyziky a kouzel. Dělám ji již mnoho let a myslím, že mohu skromně prohlásit, že jsem celkem slušný chemický začátečník.

Co mne baví: Baví mě šrumec v laborce. Baví mě, když se žáci zajímavě ptají. Baví mě hledat odpovědi na otázky, které jsem zodpovědět v hodině nedokázal. Baví mě, když se žáci dostanou na studium medicíny, chemie, fyziologie či jiný přírodovědný obor a úspěšně je zvládnou.

Co mi vadí? Z hlediska pedagogického mě mrzí, když žák rovnou bez vteřiny zamyšlení prohlásí, že něčemu nerozumí, aniž by to zkusil pochopit. Z hlediska chemického mě vytáčí neznalost prvků tvořících dvouatomové molekuly a pak různé chemické partikularity....

Chemie provázela můj život od samého počátku. Otec působil na katedře anorganiky PřF UK a já jsem se od útlého mládí potloukal po budovách či laboratořích školy. Nicméně to neznamenalo, že bych byl nadšeným chemikem, spíše jsem s chemií na střední škole jen neměl žádné potíže. Když jsem se rozhodoval pro studium na VŠ, šel jsem cestou nejmenšího odporu. Od dětství jsem intenzivně sportoval, chemie mi šla a tak jsem si vybral studium FTVS s kombinací chemie na PřF UK – hlavně tedy kvůli sportu.

Popravdě mi chemie přirostla k srdci, až když jsem ji začal učit a upřímně ji dnes učím i raději než TV.

Co mě u žáků překvapí či dráždí?

Už asi nic. Za ty léta jsem již poměrně otrlý a nepamatuji se, že by mě nějaký žák něčím novým překvapil.

Čím mě nemají děti dráždit? Jednoznačně mě vždy dokáže vytočit, když zanedbávají ta nepatrná znaménka + či - u vzorce vpravo nahoře, eventuálně také kovy se záporným nábojem apod. "Mám to celé dobře, chybí mi tam přece jen to -, nebo mám jen - místo +" .

Co mě baví na chemii nebo na učení? Tak třeba: vyhovuje mi učit předmět, který je spíše exaktní a který se dá vysvětlovat s logickými vazbami, lze tu odvozovat, vyvozovat, využívat zákony matematiky a fyziky, objevovat přírodní zákonitosti. A přitom je tu stále dost prostoru i pro různé zajímavosti, názorné laboratorní práce a praktické využití, kterými lze výuku obohatit. A to zase na rozdíl od exaktní matematiky, kterou miluji, ale zaujmout pro ni studenty je z mého pohledu příliš náročný úkol.

Od studentů mi moc vadí, když mi po několika letech mého snažení chemickou rovnici O₂ + 2 H₂ → 2 H₂O přečtou slovy: očko a háčko reagují na vodu ☺... To mě pak může vzít čert.

A protože jsem především botanik a svoji doktorandskou práci jsem udělala na máku a na porovnávání jednak morfologických znaků různých odrůd, ale i chemických odlišností, různém obsahu alkaloidů v tobolkách...no prostě mě baví fytochemie, farmacie...a podobně:)

Co mne baví: ty oblasti chemie, kde mohu při výkladu využívat logiky, dedukce, analogie, hledání souvislostí, aplikací v "reálném životě"....prostě, co nejméně se učit, co nejvíce společně vymyslet..., když se už jednou něco učit a naučit, tak z toho "žít" a "využívat" toho po mnoho dalších hodin, měsíců a let výuky chemie...

Co mi vadí: ztotožňování prvků a jejich iontů - např. "ten chlor v soli nebo ten hořčík v minerálce", nebo "kyseliny odštěpují vodík":-), ukazuju prvky na jedné straně; soli, v nichž jsou obsaženy analogické ionty, na druhé straně, nic nepomáhá... Taky mi vadí hluk, zmatky, nesoustředěnost a vůbec jakýkoliv "neřád" při hodinách....

Těch šest let uteklo rychle, chemie je náš oblíbený předmět. Jsme rádi, že se můžeme podílet na fungování chemické laboratoře :)

Prosím, v laborkách po sobě uklízejte ;)