Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin

Bezkyslíkaté soli jsou, jak už název napovídá, odvozeny od bezkyslíkatých kyselin. Stejně jako názvy bezkyslíkatých kyselin obsahují koncovku –vodíková, názvy solí bezkyslíkatých kyselin obsahují koncovku –id.

Všimněte si, že názvy aniontu vždy končí koncovkou –ový, což platí i pro soli kyslíkatých kyselin.

Název kyseliny

Vzorec kyseliny

Název aniontu

Vzorec aniontu

Název soli

Vzorec soli

kyselina fluorovodíková

HF

anion fluoridový

F-

fluorid vápenatý

CaF2

kyselina chlorovodíková

HCl

anion chloridový

Cl-

chlorid hlinitý

AlCl3

kyselina bromovodíková

HBr

anion bromidový

Br-

bromid sodný

NaBr

kyselina jodovodíková

HI

anion jodidový

I-

jodid strontnatý

SrI2

sulfan

H2S

anion sulfidový

S2-

sulfid olovičitý

PbS2

kyselina kyanovodíková

HCN

anion kyanidový

CN-

kyanid draselný

KCN

Na sulfan a jeho analogy (selan, tellan, dokonce i vodu) je možné se v této souvislosti dívat jako na kyseliny, neboť splňují jejich definici. Proto také starý název sulfanu byl sirovodík a jeho vodný roztok se nazýval kyselina sirovodíková. Sulfidy, selenidy a telluridy můžeme formálně považovat za soli odvozené od sulfanu, selanu a tellanu. Jejich názvosloví má úplně stejná pravidla jako názvosloví bezkyslíkatých solí a probrali jsme ho již v kapitole 6.1.3 Názvosloví sulfidů, selenidů a telluridů.

NÁZEV → VZOREC
Příklad : chlorid kobaltnatý
Krok 1: Dle koncovky –id poznáme, že se jedná o sůl bezkyslíkaté kyseliny, kterou určíme. Chlorid je odvozen od kyseliny chlorovodíkové HCl.
Krok 2: Napsat anion se správným nábojem. Odtržením vodíků, přesněji vodíkových kationtů H+, od kyseliny, získáme její anion. Protože kyselina chlorovodíková má pouze jeden vodík, chloridový anion bude Cl-.
Odtrháváme H+, tedy vodík s jedním kladným nábojem, od elektroneutrální molekuly, proto nám zbude „záporná díra“. Tedy např. síranový anion od kyseliny sírové H2SO4bude SO42-, protože jsme odtrhli dva kladné vodíky, zbyly nám dvě „záporné díry“.
Krok 3: Napíšeme kation se správným nábojem, tedy Co2+(koncovka –natý).
Krok 4: Zapíšeme koeficienty tak, aby výsledná molekula byla elektroneutrální. Protože máme dva kladné náboje na kobaltu, budou potřeba dva chloridové aniony.
Krok 5: CoCl2
Jiný příklad: kyanid vápenatý
Krok 1: HCN
Krok 2: CN-
Krok 3: Ca2+CN-
Krok 4: Ca(CN) 2

VZOREC → NÁZEV
Příklad : K2S
Krok 1: Poznám, že se jedná o sulfid, kde má tedy síra oxidační číslo S -II
Krok 2: Síra je vyrovnána dvěma draslíky. Jeden draslík musí mít tedy oxidační číslo +I, což vyjadřuje koncovka – ný.
Krok 3: sulfid draselný
Zkuste si sami pro procvičení vytvořit následující vzorce a názvy:

sulfid sodný Na2S sulfid cesný Cs2S

fluorid draselný KF chlorid lithný LiCl

bromid železitý FeBr3chlorid zinečnatý ZnCl2

jodid vápenatý CaI2bromid inditý InBr3

kyanid draselný KCN jodid kademnatý CdI2

Další kapitola:
6.4.2 Názvosloví solí kyslíkatých kyselin