Chemie na GJN

Tento typ solí je odvozen od kyslíkatých kyselin, jejichž koncovky také obsahují ve svých názvech. Např. kyselina uhličitá tvoří uhličitany, kyselina dusitá tvoří dusitany apod. Jediný zádrhel představují –ové kyseliny, které tvoří soli s koncovkou -an. Kyseliny sírová tedy netvoří sírovany, ale sírany.

Myslím si, že žádná –natá kyselina zatím nebyla připravena, ale kdyby byla, budeme ji umět pojmenovat. Kyselina dusnatá tedy neexistuje, zde slouží pouze jako teoretický příklad názvu.

Kroky jsou stejné jako v názvosloví bezkyslíkatých solí.

Všimněte si, že když spočítáme oxidační čísla aniontu (S^IVO₃^-II)^2-, tzn. IV –II * 3 = -2, tak nám také vyjde náboj aniontu.

Pozor, častá chyba. Kyselina sírová tvoří síran (koncovka –an) stejně jako kyselina chromová tvoří chroman. Koncovka -an je zde z důvodů snadné výslovnosti a zvukomalebnosti a znamená, že centrální prvek je v oxidačním čísle +VI. Ale třeba kyselina chlorná tvoří chlornan, stejně jako kyselina bromná tvoří bromnan. Zde je koncovka -nan a ta značí, že je centrální prvek v oxidačním čísle +I. A co takový selenan? Vidíte tam to –nan? Ale přesto se jedná o sůl kyseliny selenové, tedy Se^+VI, čili selen – an. Dávejte si proto pozor na prvky, jejichž název končí písmenem n.

Tak a jsme z nejhoršího uvnitř. Mějme například Na₂SO₄.

Pro vytvoření názvu existují dvě cesty.

a) Známe náboj kationu.

b) Známe kyselinu, od které pochází anion.

ad. a) Sodík je umístěn v tabulce v první skupině a vytváří vždy sodný kation, tedy Na⁺. Proto dosadíme Na₂⁺SO₄, což znamená, že anion musí mít náboj 2-, tedy SO₄^2-. Obráceným postupem určíme počet vodíků, které měla původní kyselina, a pojmenujeme ji. Tedy původní kyselina byla H₂SO₄, což je kyselina sírová. Sůl se tedy bude jmenovat síran sodný.

Obecně platí, že všechny kovy v první skupině periodické tabulky mají vždy oxidační číslo +I, tedy tvoří kation lithný, sodný…atd. Všechny kovy ve druhé skupině mají vždy oxidační číslo +II, tedy tvoří kation beryllnatý, hořečnatý…atd. U ostatních prvků je situace komplikovanější, např. železo tvoří železnatý i železitý kation, chce to cvik nebo mít po ruce periodickou tabulku.

ad. b) Rovnou si vzpomenu, že zmíněný anion pochází od kyseliny sírové, která má dva vodíky, tedy anion musí být SO₄^2-. Takže mi na jeden sodík vychází náboj +. Jedná se o síran sodný.

Jiný příklad postupem a – Ca(ClO₄)₂

Vápník je ve druhé skupině a vytváří výhradně vápenaté kationy Ca²⁺.

Doplníme náboj Ca²⁺(ClO₄)₂, tedy jedna závorka musí mít náboj -1, potom máme ClO₄^-. Tento anion pochází od kyseliny HClO₄, což je kyselina chloristá. Sůl se jmenuje chloristan vápenatý.

Jiný příklad postupem b – MgCO₃

Kouknu na anion a vzpomenu si, že pochází z kyseliny uhličité H₂CO₃, která má dva vodíky, tedy anion má náboj CO₃^2-. Z toho vyplývá, že hořčík musí mít náboj Mg²⁺. Jedná se uhličitan hořečnatý.

Zkuste si sami pro procvičení vytvořit následující vzorce a názvy:

dusitan draselný KNO ₂
manganistan lithný LiMnO₄

selenan hořečnatý MgSeO₄(od kyseliny selenové H₂SeO₄)

chloristan sodný NaClO ₄
chroman vápenatý CaCrO₄

siřičitan sodný Na₂SO ₃
telluričitan olovnatý PbTeO₃

chlorečnan vápenatý Ca(ClO₃) ₂
chlornan rubidný RbClO

uhličitan železitý Fe₂(CO₃) ₃
arseničnan chromitý CrAsO₄

K₂SO₃siřičitan draselný
FeCr₂O₇dichroman železnatý

Ca₃(PO₄)₂fosforečnan vápenatý
Na₂SeO₃seleničitan sodný

NaNO₃dusičnan sodný
KBrO₃bromičnan draselný

ZnCO₃uhličitan zinečnatý
Ca(ClO₄)₂chloristan vápenatý

FePO₄fosforečnan železitý
Ba(ClO)₂chlornan barnatý

K₂TeO₄telluran draselný
Mg(IO₃)₂jodičnan hořečnatý

CuBrO₃bromičnan měďný
FeSeO₄selenan železnatý

Vřele doporučuji naučit se následující názvy kationů a anionů nazpaměť, velmi to urychlí práci.

Proč se to mám učit nazpaměť, když si to můžu kdykoliv vyhledat? Odpověď je celkem jednoduchá. Protože když se tyto nejčastější dobře naučíte, automaticky správně napíšete vzorec a můžete se věnovat dalšímu řešení – vyčíslit rovnici, vymyslet produkty, začít navažovat chemikálie pro laboratorní práci. Třeba takový lékař by si bezpochyby také mohl vyhledat, jak se jmenuje ta kost, co máte zlomenou. Může si najít, jak se ta kost správně operuje. Může si najít všechno, proč by se to měl učit zpaměti? Šli byste bez obav k takovému doktorovi?

Názvosloví hydrátů solí

Některé soli dokáží ve svých krystalech vázat molekuly vody (tzv. krystalová voda ), aby se tyto vody označily ve vzorci soli, používá se tečka (krát) a počet molekul vody připadající na jednu molekulu soli. Název soli vytvoříme klasickým způsobem a počet vod vyjádříme násobící předponou, které už jsme si říkali (mono-, di-, tri-…), a slovem hydrát. Možná, že předponu hemi- pro jednu polovinu ještě neznáte.

Třeba mozek má dvě hemisféry (polokoule).

Příklady:

pentahydrát síranu mědnatého CuSO₄. 5 H₂O

hemihydrát síranu vápenatého CaSO₄. 1/2 H₂O

heptahydrát síranu zinečnatého ZnSO₄. 7 H₂O

Názvosloví podvojných solí

Podvojné soli mohou obsahovat dva anionty nebo dva kationty. V názvu se proto objevují dvě podstatná jména (aniony) nebo dvě přídavná jména (kationy), oddělená od sebe pomlčkou. Nesmíme zapomínat na číslovkové předpony, které označují kolikrát tam daný anion (kation) je.

Příklad: bromid-trifluorid uhličitý Napíši uhličitý kation - C^IV, připojím jeden bromidový a tři fluoridové aniony - CBrF₃

Nyní bychom tuto sloučeninu spíše pojmenovali pomocí organického názvosloví jako tribromfluormethan, ale to vás ještě čeká.

Jiný příklad: síran diamonno-olovnatýNapíši dva amonné kationy, jeden olovnatý - (NH₄)₂⁺Pb^IIcelkem čtyři kladné náboje, připojím síranový anion, který má náboj -2. (NH₄)₂⁺Pb^II(SO₄)^2-. Protože na čtyři kladné náboje kationů mám dva záporné náboje síranového anionu, síran zde musí být dvakrát, tedy (NH₄)₂Pb(SO₄)₂. Vyzkoušejte sami: trichlorid-jodid uhličitý CCl₃Iselenan dirubidno-olovnatý Rb₂Pb(SeO₄)₂jodid-sulfid bizmutitý BiISdijodid - sulfid uhličitý CI₂S fosforečnan sodno-strontnatý NaSrPO₄síran didraselno-manganatý K₂Mn(SO₄)₂