Názvosloví dvouprvkových sloučenin

Princip názvosloví dvouprvkových sloučenin je prostý. Název se skládá z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno značí typ sloučeniny a zároveň zápornou (ať už nábojově nebo dle oxidačního čísla) část sloučeniny. Přídavné jméno značí kladnou část sloučeniny. Charakteristické motivy jsou uvedeny v tabulce. Základní motivy a jejich oxidační čísla se bohužel musíme naučit nazpaměť. Není to vůbec složité. Stačí si uvědomit pozici jednotlivých prvků v periodické tabulce. Třeba O, S, Se a Te jsou v 16. skupině. K zaplnění své valenční sféry proto potřebují pouze dva elektrony, a proto budou tvořit přednostně oxidační čísla –II. Název vytvoříme tak, že k názvu prvku připojíme koncovku –id a trošku to zkomolíme, aby to šlo vyslovit. Hned máme oxidy , sulfidy , selenidy a telluridy . Přídavné jméno vytvoříme tak, že k názvu prvku připojíme koncovku, která vyjadřuje jeho oxidační číslo.

Pro zapomnětlivce:

oxidační číslo I      -ný

oxidační číslo II       -natý

oxidační číslo III       -itý

oxidační číslo IV       -ičitý

oxidační číslo V       -ičný/-ečný

oxidační číslo VI       -ový

oxidační číslo VII       -istý

oxidační číslo VIII      -ičelý

Dalšími dvouprvkovými sloučeninami jsou různé divočiny odvozené od kyslíku. Kromě slušně vychovaných oxidů, existují také peroxidy O22- , superoxidy O2- a ozonidy O3- . Tyto sloučeniny nejsou příliš časté. Nejčastější z nich je peroxid vodíku H2O2, který se používá buď jako dezinfekce nebo pro odbarvování vlasů.

Pozor, častá chyba! Začínající chemici mají tendenci vidět peroxidy apod. takřka ve všem. Pokud máte pojmenovat nějakou dvouprvkovou sloučeninu s kyslíkem, předpokládejte, že je to oxid. Pouze pokud to není možné – typicky proto, že by kation musel tvořit nějaké divoké, netradiční oxidační číslo, uvažujte dále. Dbejte přitom na to, že každý běžný peroxid, superoxid a ozonid obsahuje svoji funkční skupinu celou a obvykle ne v násobcích.

TiO2je obyčejný oxid titaničitý, bílá látka, kterou se barví třeba některé zubní pasty, nikoliv peroxid titanatý a už vůbec ne superoxid titanný. Opravdu. V periodické tabulce na konci knihy si můžete ověřit, že titan běžně oxidační číslo +I a +II netvoří.

Na druhou stranu ale CaO2je peroxid vápenatý. Nemůže to být oxid vápeničitý. Vápník je totiž ve 2. skupině a všechny prvky 2. skupiny tvoří výhradně oxidační číslo +II a přes to vlak nejede.

Poslední dvouprvkové sloučeniny, které prozatím zmíníme, jsou hydridy . Název těchto sloučenin vám zcela jistě napovídá vodík a je tomu skutečně tak. Protože vodík má středně vysokou hodnotu elektronegativity, může vystupovat jak jako kladná, tak jako záporná část molekuly hydridů. Pokud vodík vystupuje jako záporná část a rozdíl elektronegativit prvků je postačující pro vznik iontové vazby, jedná se o iontové hydridy . V iontových hydridech vodík k sobě potřebuje výrazně elektropozitivnější prvek, který bude tvořit kladnou část. Takové prvky najdeme typicky v 1. nebo 2. skupině. Název je pak tvořen analogicky jako třeba názvy oxidů. Pokud vodík vystupuje jako kladná část molekuly nebo rozdíl elektronegativit není tak velký, jedná se o kovalentní hydridy . Tyto hydridy mají většinou triviální názvy, které je třeba se naučit nazpaměť. Jsou to látky nicméně velmi významné a často zmiňované. Do této skupiny patří třeba methan CH4, amoniak NH3, voda H2O nebo sulfan H2S. Dále by sem patřily halogenvodíky .

Charakteristické motivy a příklady názvů dvouprvkových sloučenin.

NÁZEV

CHARAKTERISTICKÝ MOTIV

PŘÍKLAD

oxidy

O-II

oxid hlinitý Al2O3, oxid vanadičný V2O5

peroxidy

O22-, O formálně -I

peroxid sodíku Na2O2, peroxid vápenatý CaO2

superoxidy

O2-, O formálně -1/2

superoxid draselný KO2

ozonidy

O3-, O formálně -1/3

ozonid draselný KO3

sulfidy

S-II

sulfid sodný Na2S, sulfid olovičitý PbS2

selenidy

Se-II

selenid amonný (NH4)2Se, selenid chromitý Cr2Se3

telluridy

Te-II

tellurid hořečnatý MgTe, tellurid lithný Li2Te

iontové hydridy

H-I

hydrid rubidný RbH, hydrid beryllnatý BeH2

kovalentní hydridy

H+I

boran (hydrid boritý) BH3, silan (hydrid křemičitý) SiH4, methan CH4, amoniak NH3

Vyzkoušejte si pojmenovat či napsat vzorce následujících sloučenin.

Sb2Se3selenid antimonitý

Tl2O 3       oxid thallitý

HBr      bromovodík

KH      hydrid draselný

As2O 3       oxid arsenitý

PH 3       fosfan

MnSe 2       selenid manganičitý

SiS 2       sulfid křemičitý

H2O 2       peroxid vodíku

NH 3       amoniak

CsO 2       superoxid cesný

OsO 4       oxid osmičelý

V2Te 5       tellurid vanadičný

ZnS      sulfid zinečnatý

BaO 2       peroxid barnatý

Na2O 2       peroxid sodný

Další kapitola:
2.2 Názvosloví kyselin a hydroxidů