Chemie na GJN

Posledním typem vzniku solí, který zmíníme, je reakce dvou solí mezi sebou. V rámci zjednodušení si to můžete představit tak, že si soli prohodí kationy. Možná vás napadne jednoduchá otázka, proč by to vlastně soli dělaly? Odpověď tak jednoduchá není. V roztoku se dějí komplikované, trochu šílené věci. Udržují se tam různé rovnováhy mezi různými ionty, ledasco je teplotně závislé apod. A občas se stane, že některá sůl je mnohem méně rozpustná než ostatní. Proto, když tato sůl může reakcí – prohozením kationu s jinou solí – vzniknout, ráda tak učiní. Příkladem je reakce dusičnanu olovnatého s jodidem draselným, kterou vzniká velmi málo rozpustný jodid olovnatý a dusičnan draselný.

Mohli bychom pokračovat dál. Soli vznikají i dalšími rovnicemi, ale výše zmíněné způsoby nám na chvilku budou stačit.

Napište pravé strany následujících rovnic, vyčíslete je a uveďte, o který způsob přípravy solí se jedná. Řešené rovnice naleznete na následující stránce.

HNO₃+ Cu(OH)₂→

Fe + H₂SO₄→

CuO + H₂SO₄→

FeO + HI →

H₂SO₄+ NaOH →

HBr + CaO →

SO₃+ CaO →

CaF₂+ H₂SO₄→

Zlatavé krystalky jodidu olovnatého.

Řešení neutralizačních rovnic:

2 HNO₃+ Cu(OH)₂→ Cu(NO₃)₂+ 2 H₂O ; neutralizace

Fe + H₂SO₄→ FeSO₄+ H₂; reakce neušlechtilého kovu s kyselinou

CuO + H₂SO₄→ CuSO₄+ H₂O ; reakce zásadotvorného oxidu s kyselinou

FeO + 2 HI → FeI₂+ H₂O ; reakce zásadotvorného oxidu s kyselinou

H₂SO₄+ 2 NaOH → Na₂SO₄+ 2 H₂O ; neutralizace

2 HBr + CaO → CaBr₂+ H₂O ; reakce zásadotvorného oxidu s kyselinou

SO₃+ CaO → CaSO₄; reakce kyselinotvorného oxidu se zásadotvorným oxidem. Tuto možnost jsme v textu nezmiňovali, ale asi vás nepřekvapí, ne? Samozřejmě, že v této reakci nevzniká voda.

CaF₂+ H₂SO₄→ CaSO₄+ 2 HF ; reakce soli slabší kyseliny se silnější kyselinou. Ani tuto možnost jsme nezmiňovali, ale bude fajn, když si to zapamatujete. Naučíte se tím totiž odvodit velké množství rovnic příprav různých plynů. V této rovnici si porovnávají síly kyselina fluorovodíková a kyselina sírová. Kyselina sírová zvítězí, a proto produktem reakce bude její sůl. Silnější kyselina totiž vždy vytvoří svoji sůl, zatímco slabší kyselina se uvolní. Protože slabé kyseliny jsou často nestabilní, rozpadají se samovolně právě na své oxidy. Když budete potřebovat připravit oxid uhličitý, vezměte si uhličitan a nalijte na něj nějakou silnou kyselinu. Stejně to bude fungovat třeba pro dvojice oxid siřičitý – siřičitan nebo sulfan – sulfid.