Chemie na GJN

Na rozdíl od bezkyslíkatých kyselin je kyslíkatých kyselin celá řada. Bylo by velmi zdlouhavé se jejich vzorce bezmyšlenkovitě učit nazpaměť. Musí nám proto pomoci názvosloví. Že máte, co dočinění s kyslíkatou kyselinou poznáte velmi snadno. Název je zakončen některou z osmi koncovek, které označují oxidační číslo centrálního prvku. Třeba taková kyselina dusitá. Z názvu vytušíme, že se tato látka bude skládat ze tří typů atomů

Napíšeme si tedy všechny atomy v jejich oxidačních číslech. Nyní musíme zjistit, kolik jednotlivých atomů molekula obsahuje.

H^+IN^+IIIO ^-II

Druhé pravidlo anorganického názvosloví říká, že součet všech oxidačních číslech atomů v molekule je roven nule. Tedy po chvilce počítání, nám vyjde, že kyselina dusitá má vzorec:

H^+IN^+IIIO₂ ^-II

Stejným způsobem si můžete odvodit vzorce všech běžných kyslíkatých kyselin. Přesto vám, ale doporučuji znát vzorce následujících kyselin zpaměti. Budete se totiž s nimi nebo s jejich solemi setkávat nejčastěji a ušetříte si trochu času, když jejich vzorce budete bezpečně ovládat.

Kyselina sírová H₂SO₄

Kyselina siřičitá H₂SO₃

Kyselina dusičná HNO₃

Kyselina dusitá HNO₂

Kyselina fosforečná (trihydrogenfosforečná) H₃PO₄

Kyselina uhličitá H₂CO₃

Pokud se bezpečně naučíte tyto kyseliny, můžete z nich vycházet i při tvorbě názvů jiných kyselin. Když jsem žádán o vzorec kyseliny jodičné a v hlavě mám uloženou kyselinu dusičnou HNO₃, tak to mohu použít. Pouze zaměním centrální prvek dusíku za jód. Vzorec kyseliny jodičné je HIO₃. Pokud si tedy zapamatujete tyto kyseliny, rovnou umíte vzorce kyselin s centrálním prvkem v oxidačním čísle III, IV, V a VI.

Pak jsme se v prvním ročníku zabývali komplikovanějšími příklady. Může se stát, že kyselina obsahuje více než dva vodíky. Toto z názvu poznáme snadno. Nejdříve se lekneme, že je to dlouhý název a poté si všimneme, že název obsahuje předponu pro vodík hydrogen- , a to navíc spojenou s násobící předponou. Násobící předpony jsou

1. Mono-      6. Hexa-
2. Di-      7. Hepta-
3. Tri-      8. Okta-
4. Tetra-      9. Nona-
5. Penta-      10. Deka-

Předpony pro jeden a dva se u názvosloví kyselin běžně nepoužívají, ale budou se nám hodit pro násloví solí. Co tedy bude vyjadřovat název kyselina pentahydrogenjodistá? Bude se jistě jednat o sloučeninu, která obsahuje

H₅^+II^+VIIO ^-II

Nyní nám zbývá jen určit počet kyslíků. Množství ostatních atomů už je jasně dané. Chvilka matematiky a vzorec kyseliny pentahydrogenjodisté je

H₅IO ₆

Dávejte si pozor na dvě běžné kyseliny. Kyselina trihydrogenboritá je vzorcem H₃BO₃, ale v běžné konverzaci s chemikem se jí říká zkráceně kyselina boritá, protože chemik předpokládá, že to prostě víte. Stejně tak kyselina trihydrogenfosforečná má vzorec H₃PO₄, ale běžně se jí říká kyselina fosforečná.

Poslední komplikací byly kyseliny, které obsahovaly vyšší počet atomů centrálního prvku. Když jsme si poradili s více než dvěma vodíky, poradíme si s tímhle také, a to dokonce stejným způsobem. Využijeme opět násobících předpon. Jako příklad použijeme nestálou kyselinu dichromovou. Jak bude vypadat molekula této kyseliny? Bude obsahovat

H^+ICr₂^+VIO ^-II

Vyčíslíme tak, aby součet oxidačních čísel byl roven nule.

H₂Cr₂O ₇

Na závěr máme opravdovou lahůdku typu dva v jednom. Jak bude vypadat vzorec kyseliny pentahydrogentrifosforečné? Víme, že bude obsahovat

H₅^+IP₃^+VO ^-II

Jediné, co nevíme, je počet kyslíků. Po dopočítání nám vyjde vzorec kyseliny pentahydrogentrifosforečné.

H₅P₃O ₁₀

Vyzkoušejte si tvorbu názvů a vzorců kyselin na následujících příkladech.

kyselina jodistá      HIO₄

kyselina trihydrogenarseničná      H₃AsO₄

kyselina bromovodíková      HBr

kyselina pentahydrogenjodistá      H₅IO₆

kyselina pentaboritá      HB₅O₈

kyselina trihydrogenantimonitá      H₃SbO₃

kyselina selenová      H₂SeO₄

kyselina chlorečná      HClO₃

kyselina telluričitá      H₂TeO₃

kyselina manganistá      HMnO₄

kyselina dusičná      HNO₃

kyselina tetrahydrogendiarseničná      H₄As₂O₇

kyselina disiřičitá      H₂S₂O₅

kyselina chloritá      HClO₂

kyselina uhličitá      H₂CO₃