Názvosloví hydroxidů

Pojmenovávat hydroxidy je prosté. Stačí si uvědomit, že hydroxidový anion je (OH) - . Proto počet hydroxidových anionů přítomných v molekule hydroxidu bude shodný s oxidačním číslem kationu.

Pár příkladů

hydroxid hlinitý      Al(OH) 3

hydroxid sodný      NaOH

hydroxid vápenatý      Ca(OH) 2

hydroxid lithný      LiOH

hydroxid mědnatý      Cu(OH) 2

České anorganické názvosloví je právem považováno za jedno z nejlepších názvosloví v národním jazyce vůbec. Jeho autory jsou páni profesor Emil Votoček a doktor Alexander Sommer Batěk. Profesor Votoček je jeden z nejznámějších českých chemiků. Proslavil se především pracemi v oblasti sacharidů, analytické chemie a mnoha patenty.

Zejména kvůli mezinárodní spolupráci je nutné, aby chemik uměl i základy anglického názvosloví, které se nejvíce používá v odborné literatuře a v chemických softwarech. Angličtina nemá takovou bohatost na koncovky, jako má český jazyk, proto je anglické názvosloví značně nejednotné, komplikované a kostrbaté. Uvádím zde pro zajímavost stručný přehled.

Dvouprvkové sloučeniny se rozdělují na ty, které obsahují kov (polokov), a ty, které jej neobsahují.

Pokud:

  • Sloučenina obsahuje kov či polokov, používá se tzv. stock systém.
  • Postup si vysvětlíme na chloridu železnatém FeCl 2 .
  • Napíšeme jméno kovu a do závorky za něj napíšeme římskými číslicemi jeho oxidační číslo, poté připojíme druhou část názvu (např. anion Cl - či skupinu OH - ) s koncovkou - ide .

    • Iron(II) chlor ide

  • Jiný příklad hydroxidu železitého Fe(OH) 3 je iron(III) hydrox ide. Je také možné použít latinský název kovu, ale obvykle se dává přednost názvům anglickým.

    • Existuje ještě jeden starší systém názvosloví, který se stále používá v technických názvech. Tento systém používá koncovky – ic a – ous . První koncovka se používá pro vyšší oxidační číslo (FeCl 3 ferr ic chloride), druhá pro nižší (FeCl 2 ferr ous chloride). Tento systém je stále používán v názvosloví kyslíkatých kyselin a jejich solí.

    • Sloučenina neobsahuje kov, píšeme název prvního prvku s latinskou předponou (mono-, di-…), abychom vyjádřili skutečný počet přítomných atomů. Stejně tak si počínáme s druhou částí názvu, která je opět zakončena koncovkou – ide . Tedy např. oxid dusitý N 2 O 3 je di nitrogen tri ox ide .

    Pro názvosloví oxokyselin se používá poněkud nešťastný systém předpon a přípon. Vyskytuje-li se centrální prvek v kyselinách ve dvou oxidačních stavech, používají se přípony –ic pro vyšší a –ous pro nižší oxidační stav.

    sira

    Situace se komplikuje v případě, že se centrální prvek vyskytuje ve více oxidačních stavech. Poté se přidává předpona hypo- a zároveň přípona –ous pro nejnižší oxidační stav, poté následuje –ous pro druhý nejnižší, pak –ic a pro nejvyšší oxidační stav centrálního prvku se používá předpona per- společně s koncovkou –ic .

    Cl

    Abychom měli kyseliny odvozené od chloru kompletní, kyselina chlorovodíková se řekne jednoduše hydro chlor ic acid

    U solí oxokyselin je to ještě komplikovanější. Používá se totiž systém oxokyselin pro aniony a stock systém pro kationy. Koncovka kyseliny –ous se mění v koncovku –ite soli a koncovka –ic kyseliny se mění v koncovku –ate soli.

    Tedy např. chlornan sodný je natriumhypochlorite , chloritan vápenatý je calcium chlorite , chlorečnan železnatý je iron(II) chlorate a závěrem např. chloristan olovnatý je lead(II) per chlorate.

    Další kapitola:
    3 Acidobazické děje